A jsou tu další naše pohádky

O slepičce, která šla na balet

Byla jedna slepička a ta se jmenovala Rézinka. Byla moc hodná a šikovná. Věděla, že jedna plus jedna jsou dvě a že tři plus dva je pět. Taková to byla chytrá slepička. Jednoho dne se konal slepičí balet. Scházelo se spousta slepiček. Taky bylo proč se scházet. Protože se soutěžilo. Kdo zatančí nejlíp svůj tanec, ten dostane sud plný vlašských ořechů. Zbývalo už jen sedm dnů a Rézinka se bála. I když to moc krásně uměla, stejně se bála. A tak tančila a tančila. Dny ubíhaly jeden po druhém, až nastal ten den. Sebrala trochu kuráže a vydala se na balet. Baletily tam různé slepičky a mezi nimi byla Rézinka. Ta krásně tančila, až se tajil dech. Soutěž vyhrála. A ještě, abych nezapomněla, vzali ji do baletního klubu, a tak žila šťastně, až do smrti.

Věrka



O nešťastném králi

Bylo jednou jedno království a v něm žil veselý král. Ale jednoho dne král slyšel nějaké ječení, a pak zase máchání křídel, celé království se otřáslo. Rychle šel zkontrolovat princeznu do jejího pokoje, ale pozdě. Okamžitě vyslal pátrací skupiny a nařídil jim, aby hledaly princeznu ve dne I v noci. Už to trvá měsíce, roky, ale pátrací skupiny se vracejí s nepořízenou. A král je pořád smutnější a smutnější. A až šance klesla na minimum, král se zvedne ze svého křesla a koukne se z okna, co tam je za ruch. Vidí prince a průvod. Někdo zaklepe na dveře králova pokoje. Král řekne: Vstupte. Vstoupí sluha a říká, že přijíždí princ ze sousedního království a říká, že s ním chce mluvit. Princ řekl, že zaslechl, že něco uneslo princeznu a že si myslel, jestli by ji nemohl pomoci hledat. A král řekl, ať to zkusí. Princ hned další ráno vyjel. Jel přes hory a doly, až narazil na jeskyni. Byla tam tma, jenom ohýnek plápolal ve tmě. Šel jeskyní dál a vidí uvězněnou princeznu. Ale hlídá ji tříhlavý drak. Princezna varuje prince, ať uteče. Ale princ neutekl. Postavil se drakovi čelem. Boj byl ukrutný, ale princ draka přemohl a osvobodil princeznu. Jeli zpátky do království a tam se pak pořádala velká svatba prince a princezny. A co král? Ten byl zase veselý.

Ondra


Králík a farmář

Byl jednou jeden dům a v něm žil farmář. Měl mnoho zvířat, ale neměl králíky. Chtěl by je, ale věděl, že jedí zelí. I když králíky neměl, záhadně mu hlávky ubývaly. Jednou v noci viděl malý stín, jak skáče do lesa. Ráno nastražil past! Uběhl den a potom noc. Další ráno farmář našel chyceného králíka. Králík uměl mluvit. Dohodli se, že králík bude pomáhat a za to dostane hlávky zelí. A tak spolu krásně žili. Jednou farmář zjistil, že je králík pryč. Uviděl na zemi vyrytý vzkaz: CHTĚL JSEM NA CHVÍLI ZA SVOU RODINOU. Farmář se vydal podle králičích stop. Zanedlouho uviděl noru přesně pro králíka. Podíval se dovnitř. Králík uviděl farmáře dřív. Pozdravili se. Králík řekl farmáři, ať jde domů, že za chvíli přijde zpět. Když přišel, zeptal se, jestli by u něho mohla bydlet jeho rodina. Farmář řekl, že může. Králík přivedl svoji rodinu a žili spolu šťastně, až do smrti.

Jáchym


O vodníkovi

V jedné docela obyčejné vesničce, v úplně obyčejném domě, bydlel muž se ženou. Dítě neměli a moc si přáli ho mít. Když šli na procházku, najednou uviděli, že tam leží nové, nablýskané, čisté a studené umyvadlo. Žena řekla: Vezmeme ho, bude lepší, než to staré, popraskané. Muž souhlasil, a tak, když přišli domů, vyměnili umyvadlo a šli spát. Ale ráno byla pod umyvadlem spousta vody a zelený panáček. Byl to vodník. Žena byla nadšená a muž taky. Vodníka vychovávali jako své vlastní dítě. Jednoho dne pořád pršelo, žena zrovna nesla vodníkovi rybu. Ale on tu nebyl! Vtom dovnitř vešel jejich vodník a za ruku si vedl paní vodníkovou a povídá: Tak abyste věděli, já jsem vodnický princ, byl jsem proklet a mohl mě vysvobodit jen ten, kdo by mě políbil. Pak byla vodnická svatba, žena s mužem se přestěhovali na vodnický zámek a jestli neumřeli, žijí tam dodnes.

Maruška